Všechny typy sušiček potravin lze rozdělit do dvou hlavních kategorií – cenově dostupné domácí modely a profesionální průmyslové instalace. Rozdíly mezi nimi spočívají především ve spotřebě energie, době sušení a použité technologii. Zatímco domácí sušičky jsou vhodné pro menší objemy a snadnou obsluhu, průmyslové sušičky zajišťují vysokou kapacitu, přesnou regulaci a konzistentní kvalitu výsledných produktů.

Historická perspektiva:

Historicky – a dokonce i dnes – se v mnoha zemích s teplým klimatem ovoce, zelenina, bylinky a koření suší přirozeně na slunci, s využitím přímého slunečního tepla a přirozené cirkulace vzduchu.

Moderní průmyslová zařízení se už nespoléhají na tradiční sušení pod otevřeným nebem, ale replikují tyto procesy v uzavřených sušicích komorách s přesnou regulací teploty, vlhkosti a proudění vzduchu. Trh dnes nabízí široké spektrum typů a značek sušiček – od cenově dostupných modelů až po profesionální průmyslová řešení.

Chcete-li učinit informované rozhodnutí, je důležité zvážit energetickou náročnost a účinnost sušení. Praktickým nástrojem je tzv. energetický vzorec 15-10-3, který poskytuje srovnávací analýzu spotřeby energie u konvekčních, infračervených a kondenzačních sušiček ovoce a zeleniny. Tento přístup umožňuje získat přehled o efektivitě jednotlivých technologií a zvolit zařízení, které nejlépe odpovídá vašim výrobním potřebám.

Názorný příklad:

Pro ilustraci tohoto vzorce si vezměme příklad sušení jablek v sušičce s plochou 3 m².

  • Konvekční sušičky (15 kW): Výrobci základních a cenově dostupných konvekčních sušiček uvádějí přibližnou spotřebu energie 15 kW na dávku produktu (jablka). Tyto sušičky využívají k sušení teplý vzduch, což vyžaduje více času a energie k odstranění vlhkosti z povrchu produktu. Tento způsob často vede k nerovnoměrnému sušení. Obvykle mají neizolované tenké stěny skříně s otvory pro odvod přebytečného tepla. Z hlediska energetické účinnosti jsou nejméně efektivní. I když jsou pořizovací náklady nízké, skutečné provozní náklady bývají výrazně vyšší. Jak se říká – „kdo šetří, má za tři, ale často zaplatí víc“. Tyto sušičky jsou obecně vhodné pro domácí použití při zpracování sezónních produktů v malém množství.
  • Infračervené sušičky (10 kW): Druhá možnost, 10 kW, představuje spotřebu energie na jednu dávku produktů při použití infračervené sušičky. Tento typ zařízení napodobuje proces sušení na slunci, kdy specifické vlnové délky infračerveného záření pronikají do struktury produktu, čímž se výrazně zkracuje doba sušení. Infračervené sušičky jsou vysoce účinné, protože odvádějí vlhkost přímo z vnitřních buněk produktu. Proudění vzduchu se používá především k chlazení, odvádění přebytečného tepla a odpařené vlhkosti, která je následně vyfukována ze sušicí komory. Z hlediska energetické spotřeby se infračervené sušičky výrazně neliší od běžných konvekčních, avšak pracují mnohem rychleji. Právě proto se velké výrobní provozy často rozhodují pro infračervené technologie díky jejich vysoké produktivitě. Jsou ideální pro sušení bylin, masa, hub, čajů apod. Některé modely navíc obsahují hluboké podnosy vhodné pro sušení hustých tekutých produktů – například ovocných past nebo plátků.
  • Kondenzační sušičky (3 kW – nejúspornější): Cenově i energeticky nejefektivnější metodou sušení je kondenzace využívající princip tepelného čerpadla. Tato technologie snižuje vlhkost v sušicí komoře jejím průchodem přes výměník tepla, kde dochází ke kondenzaci vody, která je následně odváděna ze zařízení. Jde o jeden z nejekologičtějších a nejmodernějších způsobů sušení. Je velmi šetrný, zejména z hlediska teplotních podmínek, a proto je vhodný pro sušení teplotně citlivých produktů, které by při vyšších teplotách mohly ztratit barvu, chuť, texturu či nutriční hodnotu. Čas sušení je srovnatelný s konvekčními sušičkami, avšak provozní náklady jsou až pětkrát nižší. Během dehydratace se voda z produktu nejen odpařuje, ale zachytává v nádobě jako kondenzát, což umožňuje přesnější kontrolu množství odstraněné vlhkosti. Většina sušiček tuto funkci nemá, proto se konečná vlhkost obvykle kontroluje laboratorně po dokončení sušení.

Sušicí jednotka se obvykle skládá z izolované komory, ve které je umístěno tepelné čerpadlo. To reguluje úroveň vlhkosti a zajišťuje její efektivní odstranění ze vzduchu uvnitř zařízení.